Jan 11
1 Byl pak nemocen nějaký Lazar z Betany, z městečka Marie a Marty, sestry její.
Now a certain [man] was sick, [named] Lazarus, of Bethany, the town of Mary and her sister Martha.
2 A to byla ta Maria, kteráž pomazala Pána mastí, a vytřela nohy jeho vlasy svými, jejíž bratr Lazar byl nemocen.
(It was [that] Mary which anointed the Lord with ointment, and wiped his feet with her hair, whose brother Lazarus was sick.)
3 Tedy poslaly k němu ty sestry, řkouce: Pane, aj, ten, kteréhož miluješ, nemocen jest.
Therefore his sisters sent unto him, saying, Lord, behold, he whom thou lovest is sick.
4 A uslyšav to Ježíš, řekl: Nemoc ta není k smrti, ale pro slávu Boží, aby oslaven byl Syn Boží skrze ni.
When Jesus heard [that], he said, This sickness is not unto death, but for the glory of God, that the Son of God might be glorified thereby.
5 Miloval pak Ježíš Martu i sestru její i Lazara.
Now Jesus loved Martha, and her sister, and Lazarus.
6 A jakž uslyšel, že by nemocen byl, tedy pozůstal za dva dni na tom místě, kdež byl.
When he had heard therefore that he was sick, he abode two days still in the same place where he was.
7 Potom pak dí učedlníkům: Poďme zase do Judstva.
Then after that saith he to [his] disciples, Let us go into Judæa again.
8 Řekli jemu učedlníci: Mistře, nyní hledali tě Židé kamenovati, a zase tam chceš jíti?
[His] disciples say unto him, Master, the Jews of late sought to stone thee; and goest thou thither again?
9 Odpověděl Ježíš: Zdaliž není dvanácte hodin za den? Chodí-li kdo ve dne, neurazí se; nebo světlo tohoto světa vidí.
Jesus answered, Are there not twelve hours in the day? If any man walk in the day, he stumbleth not, because he seeth the light of this world.
10 Pakliť by kdo chodil v noci, urazíť se; nebo světla není v něm.
But if a man walk in the night, he stumbleth, because there is no light in him.
11 To pověděl, a potom dí jim: Lazar, přítel náš, spí, ale jduť, abych jej ze sna probudil.
These things said he: and after that he saith unto them, Our friend Lazarus sleepeth; but I go, that I may awake him out of sleep.
12 I řekli učedlníci jeho: Pane, spí-liť, zdráv bude.
Then said his disciples, Lord, if he sleep, he shall do well.
13 Ale Ježíš řekl o smrti jeho, oni pak domnívali se, že by o spání sna mluvil.
Howbeit Jesus spake of his death: but they thought that he had spoken of taking of rest in sleep.
14 Tedy řekl jim Ježíš zjevně: Lazar umřel.
Then said Jesus unto them plainly, Lazarus is dead.
15 A raduji se pro vás, že jsem tam nebyl, abyste věřili. Ale poďme k němu.
And I am glad for your sakes that I was not there, to the intent ye may believe; nevertheless let us go unto him.
16 I řekl Tomáš, kterýž slove Didymus, spoluučedlníkům: Poďme i my, abychom zemřeli s ním.
Then said Thomas, which is called Didymus, unto his fellowdisciples, Let us also go, that we may die with him.
17 Přišel tedy Ježíš, a nalezl ho již čtyři dni v hrobě pochovaného.
Then when Jesus came, he found that he had [lain] in the grave four days already.
18 Byla pak Betany blízko od Jeruzaléma, okolo honů patnácte.
Now Bethany was nigh unto Jerusalem, about fifteen furlongs off:
19 Mnozí pak z Židů byli přišli k Martě a Marii, aby je těšili pro bratra jejich.
And many of the Jews came to Martha and Mary, to comfort them concerning their brother.
20 Tedy Marta, jakž uslyšela, že Ježíš jde, vyšla proti němu, ale Maria doma seděla.
Then Martha, as soon as she heard that Jesus was coming, went and met him: but Mary sat [still] in the house.
21 I řekla Marta Ježíšovi: Pane, kdybys ty byl zde, bratr můj byl by neumřel.
Then said Martha unto Jesus, Lord, if thou hadst been here, my brother had not died.
22 Ale i nyníť vím, že cožkoli požádal bys od Boha, dá tobě Bůh.
But I know, that even now, whatsoever thou wilt ask of God, God will give [it] thee.
23 Dí jí Ježíš: Vstaneť bratr tvůj.
Jesus saith unto her, Thy brother shall rise again.
24 Řekla jemu Marta: Vím, že vstane při vzkříšení v den nejposlednější.
Martha saith unto him, I know that he shall rise again in the resurrection at the last day.
25 Řekl jí Ježíš: já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, byť pak i umřel, živ bude.
Jesus said unto her, I am the resurrection, and the life: he that believeth in me, though he were dead, yet shall he live:
And whosoever liveth and believeth in me shall never die. Believest thou this? (aiōn g165)
27 Řekla jemu: Ovšem, Pane, já jsem uvěřila, že jsi ty Kristus, Syn Boží, kterýž měl přijíti na svět.
She saith unto him, Yea, Lord: I believe that thou art the Christ, the Son of God, which should come into the world.
28 A když to pověděla, odešla a zavolala tajně Marie, sestry své, řkuci: Mistr zde jest, a volá tebe.
And when she had so said, she went her way, and called Mary her sister secretly, saying, The Master is come, and calleth for thee.
29 Ona jakž uslyšela, vstala rychle, a šla k němu.
As soon as she heard [that], she arose quickly, and came unto him.
30 Ještě pak byl Ježíš nepřišel do městečka, ale byl na tom místě, kdež vyšla byla proti němu Marta.
Now Jesus was not yet come into the town, but was in that place where Martha met him.
31 Tedy Židé, kteříž s ní byli v domě, a těšili ji, viděvše Marii, že rychle vstala a vyšla, šli za ní, řkouce: Jde k hrobu, aby tam plakala.
The Jews then which were with her in the house, and comforted her, when they saw Mary, that she rose up hastily and went out, followed her, saying, She goeth unto the grave to weep there.
32 Ale Maria, když tam přišla, kdež byl Ježíš, uzřevši jej, padla k nohám jeho, řkuci jemu: Pane, bys ty byl zde, bratr můj byl by neumřel.
Then when Mary was come where Jesus was, and saw him, she fell down at his feet, saying unto him, Lord, if thou hadst been here, my brother had not died.
33 Ježíš pak jakž uzřel, ana pláče, i Židy, kteříž byli s ní přišli, ani plačí, zastonal duchem, a zkormoutil se.
When Jesus therefore saw her weeping, and the Jews also weeping which came with her, he groaned in the spirit, and was troubled,
34 A řekl: Kdež jste jej položili? Řkou jemu: Pane, poď a pohleď.
And said, Where have ye laid him? They said unto him, Lord, come and see.
35 I zaplakal Ježíš.
Jesus wept.
36 Tedy řekli Židé: Aj, kterak ho miloval!
Then said the Jews, Behold how he loved him!
37 Někteří pak z nich řekli: Nemohl-liž tento, kterýž otevřel oči slepého, učiniti aby tento neumřel?
And some of them said, Could not this man, which opened the eyes of the blind, have caused that even this man should not have died?
38 Ježíš pak opět zastonav sám v sobě, přišel k hrobu. Byla pak jeskyně, a kámen byl svrchu položen na ni.
Jesus therefore again groaning in himself cometh to the grave. It was a cave, and a stone lay upon it.
39 Dí Ježíš: Zdvihněte kámen. Řekla jemu Marta, sestra toho mrtvého: Pane, jižť smrdí; nebo čtyři dni v hrobě jest.
Jesus said, Take ye away the stone. Martha, the sister of him that was dead, saith unto him, Lord, by this time he stinketh: for he hath been [dead] four days.
40 Dí jí Ježíš: Všakť jsem řekl, že budeš-li věřiti, uzříš slávu Boží.
Jesus saith unto her, Said I not unto thee, that, if thou wouldest believe, thou shouldest see the glory of God?
41 Tedy zdvihli kámen, kdež byl ten mrtvý pochován. Ježíš pak pozdvihl zhůru očí a řekl: Otče, děkuji tobě, že jsi mne slyšel.
Then they took away the stone [from the place] where the dead was laid. And Jesus lifted up [his] eyes, and said, Father, I thank thee that thou hast heard me.
42 Já zajisté vím, že mne vždycky slyšíš, ale pro zástup, kterýž okolo stojí, řekl jsem, aby věřili, že jsi ty mne poslal.
And I knew that thou hearest me always: but because of the people which stand by I said [it], that they may believe that thou hast sent me.
43 A to pověděv, zavolal hlasem velikým: Lazaře, poď ven.
And when he thus had spoken, he cried with a loud voice, Lazarus, come forth.
44 I vyšel ten, kterýž byl umřel, maje svázané ruce i nohy rouchami, a tvář jeho šatem byla obvinuta. Řekl jim Ježíš: Rozvěžtež jej, a nechte, ať odejde.
And he that was dead came forth, bound hand and foot with graveclothes: and his face was bound about with a napkin. Jesus saith unto them, Loose him, and let him go.
45 Tedy mnozí z Židů, kteříž byli přišli k Marii, viděvše, co učinil Ježíš, uvěřili v něho.
Then many of the Jews which came to Mary, and had seen the things which Jesus did, believed on him.
46 Někteří pak z nich odešli k farizeům, a pověděli jim, co učinil Ježíš.
But some of them went their ways to the Pharisees, and told them what things Jesus had done.
47 I sešli se přední kněží a farizeové v radu, a pravili: Co činíme? Nebo tento člověk divy mnohé činí.
Then gathered the chief priests and the Pharisees a council, and said, What do we? for this man doeth many miracles.
48 Necháme-li ho tak, všickni uvěří v něho, i přijdou Římané, a odejmou místo naše i lid.
If we let him thus alone, all [men] will believe on him: and the Romans shall come and take away both our place and nation.
49 Jeden pak z nich, Kaifáš, nejvyšším knězem byv toho léta, řekl jim: Vy nic nevíte,
And one of them, [named] Caiaphas, being the high priest that same year, said unto them, Ye know nothing at all,
50 Aniž přemyšlujete, že jest užitečné nám, aby jeden člověk umřel za lid, a ne, aby všecken tento národ zahynul.
Nor consider that it is expedient for us, that one man should die for the people, and that the whole nation perish not.
51 Toho pak neřekl sám od sebe, ale nejvyšším knězem byv léta toho, prorokoval, že měl Ježíš umříti za tento národ.
And this spake he not of himself: but being high priest that year, he prophesied that Jesus should die for that nation;
52 A netoliko za tento národ, ale také, aby syny Boží rozptýlené shromáždil v jedno.
And not for that nation only, but that also he should gather together in one the children of God that were scattered abroad.
53 Protož od toho dne radu společně drželi, aby jej zabili.
Then from that day forth they took counsel together for to put him to death.
54 Ježíš pak již nechodil zjevně mezi Židy, ale odšel odtud do krajiny blízko pouště, do města, kteréž slove Efraim, a tu bydlil s učedlníky svými.
Jesus therefore walked no more openly among the Jews; but went thence unto a country near to the wilderness, into a city called Ephraim, and there continued with his disciples.
55 Byla pak blízko velikanoc Židovská. I šli mnozí do Jeruzaléma z krajiny té před velikonocí, aby se očistili.
And the Jews’ passover was nigh at hand: and many went out of the country up to Jerusalem before the passover, to purify themselves.
56 I hledali Ježíše, a rozmlouvali vespolek, v chrámě stojíce: Co se vám zdá, že nepřišel k svátku?
Then sought they for Jesus, and spake among themselves, as they stood in the temple, What think ye, that he will not come to the feast?
57 Vydali pak byli přední kněží a farizeové mandát, jestliže by kdo zvěděl, kde by byl, aby pověděl, aby jej jali.
Now both the chief priests and the Pharisees had given a commandment, that, if any man knew where he were, he should shew [it], that they might take him.
