Jób 8
1 Tedy odpovídaje Bildad Suchský, řekl:
Allora prese a dire Bildad il Suchita:
2 Dokudž mluviti budeš takové věci, a slova úst tvých budou jako vítr násilný?
Fino a quando dirai queste cose e vento impetuoso saranno le parole della tua bocca?
3 Což by Bůh silný neprávě soudil, a Všemohoucí což by převracel spravedlnost?
Può forse Dio deviare il diritto o l'Onnipotente sovvertire la giustizia?
4 Synové zajisté tvoji že zhřešili proti němu, proto pustil je po nepravosti jejich.
Se i tuoi figli hanno peccato contro di lui, li ha messi in balìa della loro iniquità.
5 Kdybys ty opravdově hledal Boha silného, a Všemohoucímu se modlil,
Se tu cercherai Dio e implorerai l'Onnipotente,
6 A byl čistý a upřímý: jistě žeť by se hned probudil k tobě, a napravil by příbytek spravedlnosti tvé.
se puro e integro tu sei, fin d'ora veglierà su di te e ristabilirà la dimora della tua giustizia;
7 A byly by první věci tvé špatné, poslední pak rozmnožily by se náramně.
piccola cosa sarà la tua condizione di prima, di fronte alla grandezza che avrà la futura.
8 Nebo vzeptej se, prosím, věku starého, a nastroj se k zpytování otců jejich.
Chiedilo infatti alle generazioni passate, poni mente all'esperienza dei loro padri,
9 (Myť zajisté včerejší jsme, aniž jsme čeho povědomi; k tomu dnové naši jsou jako stín na zemi.)
perché noi siamo di ieri e nulla sappiamo, come un'ombra sono i nostri giorni sulla terra.
10 Zdaliž tě oni nenaučí, a nepovědí tobě, a z srdce svého nevynesou-liž slov?
Essi forse non ti istruiranno e ti parleranno traendo le parole dal cuore?
11 Zdali roste třtí bez bahna? Roste-liž rákosí bez vody?
Cresce forse il papiro fuori della palude e si sviluppa forse il giunco senz'acqua?
12 Nýbrž ještě za zelena, dříve než vytrháno bývá, ano prvé než jaká jiná tráva, usychá.
E' ancora verde, non buono per tagliarlo, e inaridisce prima d'ogn'altra erba.
13 Tak stezky všech zapomínajících se na Boha silného, tak, pravím, naděje pokrytce zahyne.
Tale il destino di chi dimentica Dio, così svanisce la speranza dell'empio;
14 Klesne naděje jeho, a doufání jeho jako dům pavouka.
la sua fiducia è come un filo e una tela di ragno è la sua sicurezza:
15 Spolehne-li na dům svůj, neostojí; chytí-li se ho, nezdrží.
si appoggi alla sua casa, essa non resiste, vi si aggrappi, ma essa non regge.
16 Vláhu má před sluncem, tak že z zahrady jeho výstřelkové jeho vynikají.
Rigoglioso sia pure in faccia al sole e sopra il giardino si spandano i suoi rami,
17 Při vrchovišti kořenové jeho hustě rostou, i na místech skalnatých rozkládá se.
sul terreno sassoso s'intreccino le sue radici, tra le pietre attinga la vita.
18 A však bývá-li zachvácen z místa svého, až by se ho i odečtlo, řka: Nevidělo jsem tě:
Se lo si toglie dal suo luogo, questo lo rinnega: «Non t'ho mai visto!».
19 Tožť ta radost života jeho, a z země jiný vykvetá.
Ecco la gioia del suo destino e dalla terra altri rispuntano.
20 Aj, Bůh silný nepohrdá upřímým, ale nešlechetným ruky nepodává:
Dunque, Dio non rigetta l'uomo integro, e non sostiene la mano dei malfattori.
21 Až i naplní smíchem ústa tvá, a rty tvé plésáním,
Colmerà di nuovo la tua bocca di sorriso e le tue labbra di gioia.
22 Když nenávidící tebe v hanbu oblečeni budou, a stánku lidí bezbožných nikdež nebude.
I tuoi nemici saran coperti di vergogna e la tenda degli empi più non sarà.
