Jób 31
1 Smlouvu jsem učinil s očima svýma, a proč bych hleděl na pannu?
Pepigi foedus cum oculis meis ut ne cogitarem quidem de virgine.
2 Nebo jaký jest díl od Boha s hůry, aneb dědictví od Všemohoucího s výsosti?
Quam enim partem haberet in me Deus desuper, et hereditatem Omnipotens de excelsis?
3 Zdaliž zahynutí nešlechetnému a pomsta zázračná činitelům nepravosti připravena není?
Numquid non perditio est iniquo, et alienatio operantibus iniustitiam?
4 Zdaliž on nevidí cest mých, a všech kroků mých nepočítá?
Nonne ipse considerat vias meas, et cunctos gressus meos dinumerat?
5 Obíral-li jsem se s neupřímostí, a chvátala-li ke lsti noha má:
Si ambulavi in vanitate, et festinavit in dolo pes meus:
6 Nechť mne zváží na váze spravedlnosti, a přezví Bůh upřímost mou.
Appendat me in statera iusta, et sciat Deus simplicitatem meam.
7 Uchýlil-li se krok můj s cesty, a za očima mýma odešlo-li srdce mé, a rukou mých chytila-li se jaká poškvrna:
Si declinavit gressus meus de via, et si secutus est oculus meus cor meum, et si manibus meis adhaesit macula:
8 Tedy co naseji, nechť jiný sní, a výstřelkové moji ať jsou vykořeněni.
Seram, et alius comedat: et progenies mea eradicetur.
9 Jestliže se dalo přivábiti srdce mé k ženě, a u dveří bližního svého činil-li jsem úklady:
Si deceptum est cor meum super muliere, et si ad ostium amici mei insidiatus sum:
10 Nechť mele jinému žena má, a nad ní ať se schylují jiní.
Scortum alterius sit uxor mea, et super illam incurventur alii.
11 Neboť jest to nešlechetnost, a nepravost odsudku hodná.
Hoc enim nefas est, et iniquitas maxima.
12 Oheň ten zajisté by až do zahynutí žral, a všecku úrodu mou vykořenil.
Ignis est usque ad perditionem devorans, et omnia eradicans genimina.
13 Nechtěl-li jsem státi k soudu s služebníkem svým aneb děvkou svou v rozepři jejich se mnou?
Si contempsi subire iudicium cum servo meo, et ancilla mea, cum disceptarent adversum me.
14 Nebo co bych činil, kdyby povstal Bůh silný? A kdyby vyhledával, co bych odpověděl jemu?
Quid enim faciam cum surrexerit ad iudicandum Deus? et cum quaesierit, quid respondebo illi?
15 Zdali ten, kterýž mne v břiše učinil, neučinil i jeho? A ne sformoval nás hned v životě jeden a týž?
Numquid non in utero fecit me qui et illum operatus est: et formavit me in vulva unus?
16 Odepřel-li jsem žádosti nuzných, a oči vdovy jestliže jsem kormoutil?
Si negavi, quod volebant, pauperibus, et oculos viduae expectare feci:
17 A jedl-li jsem skyvu svou sám, a nejedl-li i sirotek z ní?
Si comedi buccellam meam solus, et non comedit pupillus ex ea:
18 Poněvadž od mladosti mé rostl se mnou jako u otce, a od života matky své býval jsem vdově za vůdce.
(Quia ab infantia mea crevit mecum miseratio: et de utero matris meae egressa est mecum.)
19 Díval-li jsem se na koho, že by hynul, nemaje šatů, a nuzný že by neměl oděvu?
Si despexi pereuntem, eo quod non habuerit indumentum, et absque operimento pauperem:
20 Nedobrořečila-li mi bedra jeho, že rounem beranů mých se zahřel?
Si non benedixerunt mihi latera eius, et de velleribus ovium mearum calefactus est:
21 Opřáhl-li jsem na sirotka rukou svou, když jsem v bráně viděl pomoc svou:
Si levavi super pupillum manum meam, etiam cum viderem me in porta superiorem:
22 Lopatka má od svých plecí nechť odpadne, a ruka má z kloubu svého ať se vylomí.
Humerus meus a iunctura sua cadat, et brachium meum cum suis ossibus confringatur.
23 Nebo jsem se bál, aby mne Bůh nesetřel, jehož bych velebnosti nikoli neznikl.
Semper enim quasi tumentes super me fluctus timui Deum, et pondus eius ferre non potui.
24 Skládal-li jsem v zlatě naději svou, aneb hrudě zlata říkal-li jsem: Doufání mé?
Si putavi aurum robur meum, et obrizo dixi: Fiducia mea.
25 Veselil-li jsem se z toho, že bylo rozmnoženo zboží mé, a že ho množství nabyla ruka má?
Si laetatus sum super multis divitiis meis, et quia plurima reperit manus mea.
26 Hleděl-li jsem na světlost slunce svítícího, a na měsíc spanile chodící,
Si vidi solem cum fulgeret, et lunam incedentem clare:
27 Tak že by se tajně dalo svésti srdce mé, a že by líbala ústa má ruku mou?
Et laetatum est in abscondito cor meum, et osculatus sum manum meam ore meo.
28 I toť by byla nepravost odsudku hodná; neboť bych tím zapíral Boha silného nejvyššího.
Quae est iniquitas maxima, et negatio contra Deum altissimum.
29 Radoval-li jsem se z neštěstí toho, kterýž mne nenáviděl, a plésal-li jsem, když se mu zle vedlo?
Si gavisus sum ad ruinam eius, qui me oderat, et exultavi quod invenisset eum malum.
30 Nedopustilť jsem zajisté hřešiti ani ústům svým, abych zlořečení žádal duši jeho.
Non enim dedi ad peccandum guttur meum, ut expeterem maledicens animam eius.
31 Jestliže neříkala čeládka má: Ó by nám dal někdo masa toho; nemůžeme se ani najísti?
Si non dixerunt viri tabernaculi mei: Quis det de carnibus eius ut saturemur?
32 Nebo vně nenocoval host, dvéře své pocestnému otvíral jsem.
Foris non mansit peregrinus, ostium meum viatori patuit.
33 Přikrýval-li jsem jako jiní lidé přestoupení svá, skrývaje v skrýši své nepravost svou?
Si abscondi quasi homo peccatum meum, et celavi in sinu meo iniquitatem meam.
34 A ač bych byl mohl škoditi množství velikému, ale pohanění rodů děsilo mne; protož jsem mlčel, nevycházeje ani ze dveří.
Si expavi ad multitudinem nimiam, et despectio propinquorum terruit me: et non magis tacui, nec egressus sum ostium.
35 Ó bych měl toho, kterýž by mne vyslyšel. Ale aj, totoť jest znamení mé: Všemohoucí sám bude odpovídati za mne, a kniha, kterouž sepsal odpůrce můj.
Quis mihi tribuat auditorem, ut desiderium meum audiat Omnipotens: et librum scribat ipse qui iudicat.
36 Víť Bůh, nenosil-li bych ji na rameni svém, neotočil-li bych ji sobě místo koruny.
Ut in humero meo portem illum, et circumdem illum quasi coronam mihi?
37 Počet kroků svých oznámil bych jemu, jako kníže přiblížil bych se k němu.
Per singulos gradus meos pronunciabo illum, et quasi principi offeram eum.
38 Jestliže proti mně země má volala, tolikéž i záhonové její plakali,
Si adversum me terra mea clamat, et cum ipsa sulci eius deflent:
39 Jídal-li jsem úrody její bez peněz, a duši držitelů jejich přivodil-li jsem k vzdychání:
Si fructus eius comedi absque pecunia, et animam agricolarum eius afflixi:
40 Místo pšenice nechť vzejde trní, a místo ječmene koukol. Skonávají se slova Jobova.
Pro frumento oriatur mihi tribulus, et pro hordeo spina.
