Jób 31

1 Smlouvu jsem učinil s očima svýma, a proč bych hleděl na pannu?

J’ai fait alliance avec mes yeux: et comment aurais-je arrêté mes regards sur une vierge?

2 Nebo jaký jest díl od Boha s hůry, aneb dědictví od Všemohoucího s výsosti?

Et quelle aurait été d’en haut [ma] portion de la part de Dieu, et, des hauts lieux, [mon] héritage de la part du Tout-puissant?

3 Zdaliž zahynutí nešlechetnému a pomsta zázračná činitelům nepravosti připravena není?

La calamité n’est-elle pas pour l’inique, et le malheur pour ceux qui pratiquent le mal?

4 Zdaliž on nevidí cest mých, a všech kroků mých nepočítá?

Lui, ne voit-il pas mon chemin, et ne compte-t-il point tous mes pas?

5 Obíral-li jsem se s neupřímostí, a chvátala-li ke lsti noha má:

Si j’ai marché avec fausseté, si mes pieds se sont hâtés vers la fraude,

6 Nechť mne zváží na váze spravedlnosti, a přezví Bůh upřímost mou.

Qu’il me pèse dans la balance de justice, et Dieu reconnaîtra ma perfection.

7 Uchýlil-li se krok můj s cesty, a za očima mýma odešlo-li srdce mé, a rukou mých chytila-li se jaká poškvrna:

Si mon pas s’est détourné du chemin, et si mon cœur a suivi mes yeux, et si quelque souillure s’est attachée à ma main,

8 Tedy co naseji, nechť jiný sní, a výstřelkové moji ať jsou vykořeněni.

Que je sème et qu’un autre mange, et que mes rejetons soient déracinés!…

9 Jestliže se dalo přivábiti srdce mé k ženě, a u dveří bližního svého činil-li jsem úklady:

Si mon cœur s’est laissé attirer vers une femme et que j’aie fait le guet à la porte de mon prochain,

10 Nechť mele jinému žena má, a nad ní ať se schylují jiní.

Que ma femme tourne la meule pour un autre, et que d’autres se penchent sur elle;

11 Neboť jest to nešlechetnost, a nepravost odsudku hodná.

Car c’est là une infamie, et une iniquité punissable par les juges:

12 Oheň ten zajisté by až do zahynutí žral, a všecku úrodu mou vykořenil.

Car c’est un feu qui dévore jusque dans l’abîme et qui détruirait par la racine tout mon revenu…

13 Nechtěl-li jsem státi k soudu s služebníkem svým aneb děvkou svou v rozepři jejich se mnou?

Si j’ai méprisé le droit de mon serviteur ou de ma servante quand ils contestaient avec moi,

14 Nebo co bych činil, kdyby povstal Bůh silný? A kdyby vyhledával, co bych odpověděl jemu?

Que ferais-je quand Dieu se lèverait? et s’il me visitait, que lui répondrais-je?

15 Zdali ten, kterýž mne v břiše učinil, neučinil i jeho? A ne sformoval nás hned v životě jeden a týž?

Celui qui m’a fait dans le sein de ma mère, ne les a-t-il pas faits [eux aussi], et un seul et même [Dieu] ne nous a-t-il pas formés dans la matrice?…

16 Odepřel-li jsem žádosti nuzných, a oči vdovy jestliže jsem kormoutil?

Si j’ai refusé aux misérables leur désir, si j’ai fait défaillir les yeux de la veuve;

17 A jedl-li jsem skyvu svou sám, a nejedl-li i sirotek z ní?

Si j’ai mangé seul mon morceau, et que l’orphelin n’en ait pas mangé; –

18 Poněvadž od mladosti mé rostl se mnou jako u otce, a od života matky své býval jsem vdově za vůdce.

Car dès ma jeunesse il m’a honoré comme un père, et dès le ventre de ma mère j’ai soutenu la [veuve]; …

19 Díval-li jsem se na koho, že by hynul, nemaje šatů, a nuzný že by neměl oděvu?

Si j’ai vu quelqu’un périr faute de vêtement, et le pauvre manquer de couverture;

20 Nedobrořečila-li mi bedra jeho, že rounem beranů mých se zahřel?

Si ses reins ne m’ont pas béni, et qu’il ne se soit pas réchauffé avec la toison de mes agneaux;

21 Opřáhl-li jsem na sirotka rukou svou, když jsem v bráně viděl pomoc svou:

Si j’ai secoué ma main contre un orphelin, parce que je voyais mon appui dans la porte:

22 Lopatka má od svých plecí nechť odpadne, a ruka má z kloubu svého ať se vylomí.

Que mon épaule se démette de sa jointure, et que mon bras cassé se détache de l’os!

23 Nebo jsem se bál, aby mne Bůh nesetřel, jehož bych velebnosti nikoli neznikl.

Car la calamité de la part de Dieu m’était une frayeur, et devant sa grandeur je ne pouvais rien…

24 Skládal-li jsem v zlatě naději svou, aneb hrudě zlata říkal-li jsem: Doufání mé?

Si j’ai mis ma confiance dans l’or, si j’ai dit à l’or fin: C’est à toi que je me fie;

25 Veselil-li jsem se z toho, že bylo rozmnoženo zboží mé, a že ho množství nabyla ruka má?

Si je me suis réjoui de ce que mes biens étaient grands, et de ce que ma main avait beaucoup acquis;

26 Hleděl-li jsem na světlost slunce svítícího, a na měsíc spanile chodící,

Si j’ai vu le soleil quand il brillait, et la lune quand elle marchait dans sa splendeur,

27 Tak že by se tajně dalo svésti srdce mé, a že by líbala ústa má ruku mou?

Et que mon cœur ait été séduit en secret, et que ma bouche ait embrassé ma main, –

28 I toť by byla nepravost odsudku hodná; neboť bych tím zapíral Boha silného nejvyššího.

Cela aussi serait une iniquité punissable par le juge, car j’aurais renié le Dieu qui est en haut; …

29 Radoval-li jsem se z neštěstí toho, kterýž mne nenáviděl, a plésal-li jsem, když se mu zle vedlo?

Si je me suis réjoui dans la calamité de celui qui me haïssait, si j’ai été ému de joie lorsque le malheur l’a trouvé; –

30 Nedopustilť jsem zajisté hřešiti ani ústům svým, abych zlořečení žádal duši jeho.

Même je n’ai pas permis à ma bouche de pécher, de demander sa vie par une exécration; …

31 Jestliže neříkala čeládka má: Ó by nám dal někdo masa toho; nemůžeme se ani najísti?

Si les gens de ma tente n’ont pas dit: Qui trouvera quelqu’un qui n’ait pas été rassasié de la chair de ses bêtes? –

32 Nebo vně nenocoval host, dvéře své pocestnému otvíral jsem.

L’étranger ne passait pas la nuit dehors, j’ouvrais ma porte sur le chemin; …

33 Přikrýval-li jsem jako jiní lidé přestoupení svá, skrývaje v skrýši své nepravost svou?

Si j’ai couvert ma transgression comme Adam, en cachant mon iniquité dans mon sein,

34 A ač bych byl mohl škoditi množství velikému, ale pohanění rodů děsilo mne; protož jsem mlčel, nevycházeje ani ze dveří.

Parce que je craignais la grande multitude, et que le mépris des familles me faisait peur, et que je sois resté dans le silence et ne sois pas sorti de ma porte…

35 Ó bych měl toho, kterýž by mne vyslyšel. Ale aj, totoť jest znamení mé: Všemohoucí sám bude odpovídati za mne, a kniha, kterouž sepsal odpůrce můj.

Oh! si j’avais quelqu’un pour m’écouter! Voici ma signature. Que le Tout-puissant me réponde, et que ma partie adverse fasse un écrit!

36 Víť Bůh, nenosil-li bych ji na rameni svém, neotočil-li bych ji sobě místo koruny.

Ne le porterais-je pas sur mon épaule? Ne le lierais-je pas sur moi comme une couronne?

37 Počet kroků svých oznámil bych jemu, jako kníže přiblížil bych se k němu.

Je lui déclarerais le nombre de mes pas; comme un prince je m’approcherais de lui…

38 Jestliže proti mně země má volala, tolikéž i záhonové její plakali,

Si ma terre crie contre moi, et que ses sillons pleurent ensemble,

39 Jídal-li jsem úrody její bez peněz, a duši držitelů jejich přivodil-li jsem k vzdychání:

Si j’en ai mangé le revenu sans argent, et que j’aie tourmenté à mort l’âme de ses possesseurs,

40 Místo pšenice nechť vzejde trní, a místo ječmene koukol. Skonávají se slova Jobova.

Que les épines croissent au lieu de froment, et l’ivraie au lieu d’orge! Les paroles de Job sont finies.