Jób 19
1 Tedy odpověděv Job, řekl:
But Job answered by saying:
2 Dokudž trápiti budete duši mou, a dotírati na mne řečmi svými?
How long will you afflict my soul and wear me down with words?
3 Již na desetkrát zhaněli jste mne, aniž se stydíte, že se zatvrzujete proti mně.
So, ten times you confound me and are not ashamed to oppress me.
4 Ale nechť jest tak, že jsem zbloudil, při mně zůstane blud můj.
Now, of course, if I have been ignorant, my ignorance will be with me.
5 Jestliže se pak vždy proti mně siliti chcete, a obviňujíc mne, za pomoc sobě bráti proti mně potupu mou:
But you have risen up against me, and you accuse me to my disgrace.
6 Tedy vězte, že Bůh podvrátil mne, a sítí svou otáhl mne.
At least now you should understand that God has not afflicted me with a balanced judgment, though he has encompassed me with his scourges.
7 Nebo aj, volám-li pro nátisk, nemám vyslyšení; křičím-li, není rozsouzení.
Behold, I will cry out, enduring violence, and no one will hear. I will announce loudly, but there is no one who may judge.
8 Cestu mou zapletl tak, abych nikoli projíti nemohl, a stezky mé temnostmi zastřel.
He has hemmed in my path, and I cannot pass; he has added darkness to my difficult path.
9 Slávu mou se mne strhl, a sňal korunu s hlavy mé.
He has plundered me of my glory, and he has stolen the crown from my head.
10 Zpodvracel mne všudy vůkol, abych zahynul, a vyvrátil jako strom naději mou.
He has destroyed me on every side, and I am lost, and, like an uprooted tree, he has taken away my hope.
11 Nadto zažžel proti mně prchlivost svou, a přičtl mne mezi nepřátely své.
His fury has raged against me, and in this way he has treated me like his enemy.
12 Pročež přitáhše houfové jeho, učinili sobě ke mně cestu, a vojensky se položili okolo stanu mého.
His troops have gathered together, and they have made their way to me, and they have besieged my tabernacle all around.
13 Bratří mé ode mne vzdálil, a známí moji všelijak se mne cizí.
He has put my brothers far from me, and my friends have withdrawn from me like strangers.
14 Opustili mne příbuzní moji, a známí moji zapomenuli se na mne.
My kinsmen have forsaken me, and those who knew me, have forgotten me.
15 Podruhové domu mého a děvky mé za cizího mne mají, cizozemec jsem před očima jejich.
The inhabitants of my house and my maidservants treat me just as if I were a stranger, and I have been like a sojourner in their eyes.
16 Na služebníka svého volám, ale neozývá se, i když ho ústy svými pěkně prosím.
I called my servant, and he did not respond; I pleaded with him with my own mouth.
17 Dýchání mého štítí se manželka má, ačkoli pokorně jí prosím, pro dítky života mého.
My wife has shuddered at my breath, and I have begged the sons of my loins.
18 Nadto i ti nejšpatnější pohrdají mnou; i když povstanu, utrhají mi.
Even the foolish have looked down on me, and, when I withdrew from them, they spoke ill of me.
19 V ošklivost mne sobě vzali všickni rádcové moji, a ti, kteréž miluji, obrátili se proti mně.
Those who were sometimes my counselors, treat me like an abomination; and he whom I valued the most has turned against me.
20 K kůži mé jako k masu mému přilnuly kosti mé, kůže při zubích mých toliko v cele zůstala.
Since my flesh has been consumed, my bone adheres to my skin, and only my lips have been left around my teeth.
21 Slitujte se nade mnou, slitujte se nade mnou, vy přátelé moji; nebo ruka Boží se mne dotkla.
Have mercy on me, have compassion on me, at least you my friends, because the hand of the Lord has touched me.
22 Proč mi se protivíte tak jako Bůh silný, a masem mým nemůžte se nasytiti?
Why do you pursue me just as God does, and satiate yourselves with my flesh?
23 Ó kdyby nyní sepsány byly řeči mé, ó kdyby v knihu vepsány byly,
Who will grant to me that my words may be written down? Who will grant to me that they may be inscribed in a book,
24 Anobrž rafijí železnou a olovem na věčnost na skále aby vyryty byly.
with an iron pen and a plate of lead, or else be carved in stone?
25 Ačkoli já vím, že vykupitel můj živ jest, a že v den nejposlednější nad prachem se postaví.
For I know that my Redeemer lives, and on the last day I will rise out of the earth.
26 A ač by kůži mou i tělo červi zvrtali, však vždy v těle svém uzřím Boha.
And I will be enveloped again with my skin, and in my flesh I will see my God.
27 Kteréhož já uzřím sobě, a oči mé spatří jej, a ne jiný, jakkoli zhynula ledví má u vnitřnosti mé.
It is he whom I myself will see, and he whom my eyes will behold, and no other. This, my hope, has taken rest in my bosom.
28 Ješto byste říci měli: I pročež ho trápíme? poněvadž základ dobré pře při mně se nalézá.
Why then do you now say: “Let us pursue him, and let us find a basis to speak against him?”
29 Bojte se meče, nebo pomsta za nepravosti jest meč, a vězte, žeť bude soud.
So then, flee from the face of the sword, for the sword is the avenger of iniquities; but know this: there is to be a judgment.
