Jób 11
1 A odpovídaje Zofar Naamatský, řekl:
And Zophar the Naamathite answers and says:
2 Zdaliž k mnohým slovům nemá odpovědíno býti? Aneb zdali člověk mnohomluvný práv zůstane?
“Is a multitude of words not answered? And is a man of lips justified?
3 Žváním svým lidi zaměstknáváš, a posmíváš se, aniž jest, kdo by tě zahanbil.
Your boastings make men keep silent, You scorn, and none is causing blushing!
4 Nebo jsi řekl: Čisté jest učení mé, a čist jsem, ó Bože, před očima tvýma.
And you say, My discourse [is] pure, And I have been clean in Your eyes.
5 Ješto, ó kdyby Bůh mluvil, a otevřel rty své proti tobě,
And yet, O that God had spoken! And opens His lips with you.
6 Aťby oznámil tajemství moudrosti, že dvakrát většího trestání zasloužil jsi. A věz, že se Bůh zapomněl na tebe pro nepravost tvou.
And declares to you secrets of wisdom, for counsel has foldings. And know that God forgets of your iniquity for you.
7 Zdaliž ty stižitelnosti Boží dosáhneš, aneb dokonalost Všemohoucího vystihneš?
Do you find out God by searching? To perfection find out the Mighty One?
Heights of the heavens—what [can] you do? Deeper than Sheol—what [can] you know? (Sheol h7585)
9 Delší jest míra její než země, a širší než moře.
Its measure [is] longer than earth, and broader than the sea.
10 Bude-li pléniti neb zavírati aneb ssužovati, kdo se na něj bude domlouvati?
If He passes on, and shuts up, and assembles, Who then reverses it?
11 Poněvadž zná lidskou marnost, a vidí nepravost, což by tomu rozuměti neměl?
For He has known men of vanity, And He sees iniquity, And one does not consider [it]!
12 Tak aby muž nesmyslný nabyl rozumu, ačkoli člověk jest jako hřebec z divokého osla zplozený.
And empty man is bold, And man is born [as] the colt of a wild donkey.
13 Jestliže ty nastrojíš srdce své, a ruce své k němu vztáhneš;
If you have prepared your heart, And have spread out your hands to Him,
14 Byla-li by nepravost v ruce tvé, vzdal ji od sebe, aniž dopouštěj bydliti v staních svých nešlechetnosti:
If iniquity [is] in your hand, put it far off, And do not let perverseness dwell in your tents.
15 Tedy jistě pozdvihneš tváři své z poškvrny, a budeš nepohnutý, aniž se báti budeš.
For then you lift up your face from blemish, And you have been firm, and do not fear.
16 Nebo se na těžkost zapomeneš, na niž jako na vody, kteréž pominuly, zpomínati budeš.
For you forget misery, As waters passed away you remember.
17 K tomu nad poledne jasný nastaneť čas; zatmíš-li se pak, jitru podobný budeš.
And age rises above the noon, You fly—you are as the morning.
18 Budeš i mysli doufanlivé, maje naději; stánek roztáhneš, i bezpečně spáti budeš.
And you have trusted because there is hope, And searched—in confidence you lie down,
19 A tak v pokoji budeš, aniž tě kdo předěsí, a mnozí tváři tvé kořiti se budou.
And you have rested, And none is causing trembling, And many have begged [at] your face;
20 Oči pak bezbožných zkaženy budou, a utíkání jim zhyne; nadto naděje jejich bude jako dchnutí člověka.
And the eyes of the wicked are consumed, And refuge has perished from them, And their hope [is] a breathing out of soul!”
