1 Mojžišova 31

1 Když pak uslyšel Jákob slova synů Lábanových, ani praví: Pobral Jákob všecko, co měl otec náš, a z těch věcí, kteréž byly otce našeho, způsobil sobě tu všecku slávu;

Lebani mofavre naga'mo'za agriku'ma nehaza ke'ma Jekopu'ma antahi'neana amanage hu'naze, Jekopu'a nerafa zana maka eri vaganereno, nerafa zanteti agra feno vahe fore huno manie.

2 A viděl tvář Lábanovu, a aj, nebyla k němu tak jako prvé:

Hanki Jekopu'a Lebani avu'ava'ma keana ko'ma nehiaza osuno, avugosa hunenanteno ha' vahe'mo hiaza hu'ne.

3 I řekl mu Hospodin: Navrať se do země otců svých, a k příbuznosti své, a budu s tebou.

Ana nehigeno Ra Anumzamo'a anage huno Jekopuna asmi'ne, Nagra kagrane manigahuanki ete negafane vaheka'a moparega vuo.

4 Protož poslav Jákob, vyvolal Ráchele a Líe na pole k stádu svému.

Higeno Jekopu'a ana kema nentahino'a afu'zagama zamavareno ome zamate'noma mani'nerega e'ogu, Resoline, Liagiznirega ke atreznantegeke,

5 A řekl jim: Vidím tvář otce vašeho, že není ke mně tak jako prvé, ješto Bůh otce mého byl se mnou.

anante akeno amanage huno zanasmi'ne, neranafa'a ko'ma nehiaza huno nagranena kiza zokago huno menina omanie. Hagi avugosamo'a ruzahu nehige'na negoe. Hianagi nenfa Anumzamo'a nagrane mani'ne.

6 A vy samy víte, že vší svou silou sloužil jsem otci vašemu.

Nagrama neranafa eri'zama tusi namu'na sisi nehige'na hanaveni'a atre'nama eri'noana, tanagra nageta antahita hu'na'e.

7 Ale otec váš oklamal mne, a na desetkráte změnil mzdu mou; však nedopustil mu Bůh, aby mi zle učinil.

Anama hu'nogura agesa ontahino, renavatga huno mizani'a 10ni'a zupa eri antenaga henka hu'ne. Hianagi Anumzamo'a atregeno nazeri havizana osu'ne.

8 Když takto řekl: Co bude peřestého, to nechť jest mzda tvá, tedy všecky ovce rodily peřestý plod. Když pak takto řekl: Co přepásaného na nohách, to bude mzda tvá, tedy všecky ovce rodily přepásané na nohách.

Kora Lebani'a amanage huno nasmi'neane, maka'a tupri tapri azoka'ene afu'zaga eri'za enerina mizanka'e, higeno tupri tapri ke'za fore hu'ne. Hagi agrono tegre ramira mizanka'e hiana, anazanke hu'ne.

9 A tak odjal Bůh stádo otce vašeho a dal mně.

E'ina higeno Anumzamo'a neranafa azampintira memeramine, sipisipiramine, rama'a nagri avre nami vagare'ne.

10 Nebo takto bylo: Tehdáž, když se dobytek běžel, já jsem pozdvihl očí svých, a viděl jsem ve snách, a aj, berani scházející se s ovcemi byli přepásaní na nohách, peřestí a skropení.

Hanki afu'zagamo'ma agafima ahea knafi amanahu ava'na ke'noe. Maka'a ve mememofo avufgarera tupri tapri ene agrono krerami krerami hu'nea azoka me'nege'na negogeno, a' mememofo agumpina mareri'ne.

11 Tedy řekl mi anděl Boží ve snách: Jákobe! A já jsem odpověděl: Teď jsem.

Anumzamofo ankeromo'a ava'nafi amanage huno nagia ahe'ne. Jekopuo! Hige'na ama mani'noe hu'na hugeno,

12 I řekl: Pozdvihni nyní očí svých a pohleď, že všickni berani scházející se s ovcemi jsou přepásaní na nohách, peřestí a skropení; nebo jsem viděl všecko, co tobě Lában dělá.

Anumzamofo ankeromo'a amanage hu'ne, tupri tapri'ene avon krerami'nea ve meme zagamo'a a' meme agumpima marerime neviana, kesga hunka ko, Lebani'ma maka'a avu'ava zama hunegante'mofona, Nagra ko ke'noe.

13 Já jsem ten silný Bůh, kterýž jsem se ukázal tobě v Bethel, kdež jsi pomazal kamene, kdež jsi mi se slibem zavázal; vstaniž nyní, vyjdi z země této, a navrať se do země příbuznosti své.

Nagra Betelima efore'ma hugenka have eri atru hunka masave taginka frenentenka navufi huvempa hu'nana Anumzamo'na nehuanki menina otinka ama kumara atrenka, fore'ma hu'nana kumatega vuo huno hu'ne.

14 Tedy odpověděly mu Ráchel a Lía, řkouce: Zdaž ještě máme díl jaký a dědictví v domě otce našeho?

Higeke Resolike, Liakea ana naneke nentahi'ne, amanage hu'na'e. Tagra nerafa afu fenompintira mago'zama erisu'a zana huhampri orante'neanki, na'a hugahu'e?

15 Zdaliž nejsme počteny před ním za cizí? Nebo prodal nás, ano i peníze naše do čista utratil.

Hagi nerfa'a ko hurantegeta ruregati emani vahe kna hu'noe. Tagrira ko mizante tatre'ne, Tagriteti afufeno eriana ko ana afu fenona atre hana hu'ne.

16 Všecko zajisté bohatství, kteréž odjal Bůh otci našemu, naše jest a synů našich; protož nyní učiň vše, což mluvil tobě Bůh.

Tamage nerfa azampinti Anumzamo'a maka zana kagri hanare kamiana, e'i ana maka zana tagri'ene mofavre'tine suzane. E'ina hu'negu Anumzamo'ma kasami'niaza huo.

17 Vstav tedy Jákob, vsadil syny své a ženy své na velbloudy.

Hagi Jekopu'a maka a'mofavre'a, kemori afutamimofo zamagumpi zamavarentere nehuno,

18 A pobral všecken dobytek svůj, a všecko jmění své, kteréhož byl dosáhl, dobytek svého vychování, kteréhož nabyl v Pádan Syrské, aby se navrátil k Izákovi otci svému do země Kananejské.

maka'a afu'ane, fenoma'ane emani'neno eritru hu'nea zana zogi hana huno Padan-Aram mopa atreno, Kenani moparega nefa Aisaki'ma mani'nerega vu'ne.

19 (Lában pak byl odšel, aby střihl ovce své. V tom ukradla Ráchel modly, kteréž měl otec její.

Hagi Lebani'a afete umani'neno, sipisipi azoka neharegeno, Kenanima vunaku'ma retrotra nehazageno'a, Resoli'a nompi marerino Lebani'ma havi anumzante mono hunentea zana, musufa seno erino vu'ne.

20 I ušel Jákob tajně od Lábana Syrského, neoznámiv mu, že jde pryč.)

Jekopu'a Arameania nera Lebanina osami revatga nehuno freno vu'ne.

21 Takž ušel se vším, což měl; a vstav, přepravil se přes řeku, a bral se přímo k hoře Galádské.

Jekopu'a maka zama'a enerino otino fre'no vuno, Yufretis tina takaheno Gileati agonarega avugosa hunteno vu'ne.

22 I povědíno jest Lábanovi dne třetího, že utekl Jákob.

Hagi taregna evutege'za anante knazupa mago'a vahe'mo'za, Jekopu'a hago katreno fre'ne hu'za Lebanina ome asami'naze.

23 Tedy on vzav bratří své s sebou, honil ho za dnů sedm; a postihl ho na hoře Galádské.

Lebani'a ananke nentahino naga'a nezamavareno Jekopuna arotgo hu'za vu'naze. Hagi agene re'nazana 7ni'a hanine, zagene karanka mase'naze. Hagi Jekopu'a Gileati agonafi mani'nege'za ome azeri'naze.

24 (Přišed pak Bůh k Lábanovi Syrskému ve snách noci té, řekl mu: Varuj se, abys nemluvil s Jákobem nic jináč než přátelsky.)

Hianagi Anumzamo'a Arameani ne' Lebanina kenage ava'nafi efore humino anage huno asami'ne, Kva huo, Jekopuna magore hunka so'e kefi havigea huonto.

25 Dohonil tedy Lában Jákoba; a Jákob již byl rozbil stan svůj na té hoře; Lában také položil se s bratřími svými na též hoře Galádské.

Jekopu'a seli no omegino agonafi mase'negeno, Lebani'a ana agonafi Jekopu'na ome azeri'ne. Hagi Lebani'a vahe'ane mago kaziga seli no omegino, Gileati agonafi mase'naze.

26 I řekl Lában k Jákobovi: Cos to učinil? Nebo jsi ušel tajně, a odvedls dcery mé jako zjímané mečem.

Lebani'a anage huno Jekopuna asami'ne, Kagra nahigenka renavatga hutenka mofani'ararena hapinti kina huzmante'za zamavare'za frazankna hunka zamavarenka e'nane?

27 Proč jsi tajně utekl, a vykradl se ode mne, a nepověděls mi, ješto bych tě byl vesele sprovodil s zpěvy, s bubnem a s harfou?

Nahigenka okura frenka renavatga hu'nane, nasminke'nasinia, muse nehu'za tambori'nine, zavena nehe'za hugantagenka tatrenka asine.

28 A nedopustils mi, abych políbil synů svých a dcer svých? Nemoudřes jistě udělal, čině tak.

Hagi nahigenka nasminke'na nagehe'ine, mofani'ararena zamantako nehu'na huso'e huzmantogenka zamavarenka ome'nane? Kagra mago kefo avu'avaza hu'nane.

29 Mělť bych dosti s to moci, abych vám zle učinil, ale Bůh otce vašeho mluvil mi noci pominulé, řka: Hleď, abys nemluvil s Jákobem nic jináč, než přátelsky.

Nagrira hanaveni'a me'neankina, kagrira ha' kahenaku e'noanagi, meni kenagera masenogeno negafa Anumzamo'a amanage huno nasmi'ne, Jekopuna azeri koro osuo, magore hunka havi keo, so'e keo huonto huno nasmi'ne.

30 Ale již to tam, poněvadž jsi předce odšel, roztouživ se po domu otce svého; než proč jsi ukradl bohy mé?

Nagra antahi'noe natrenka'ma anana, na'ankure negafa nonku tusiza huno kvenesigenke. Hianagi nahigenka anumzani'a noni'afintira kumzafa senka e'nane?

31 Tedy Jákob odpovídaje Lábanovi, řekl: Ušel jsem tajně; nebo jsem se bál a řekl jsem, že bys snad mocí odjal dcery své.

Higeno Jekopu'a ana kemofo nona'a amanage huno Lebanina asami'ne, Na'ankure nagrama antahuana hanavetinka mofa trenka'a hanaregahane nehu'na koro hu'na oku'a e'no'e.

32 Nalezneš-li pak u koho bohy své, nechať ten umře; před bratřími našimi ohledej sobě, jest-li co u mne tvého, a vezmi sobě. Ale nevěděl Jákob, že Ráchel je ukradla.

Aza'o mago'mo'ma ana anumzanka'a erino e'nesnimofona hakrenka erifore hanankeno'a, anamo'a frigahie. Nege'nagenka nagati'amofo zamufi mago'a kagri zama nagri fenompima me'neniana erigahane. Hagi Resoli'ma musufa seno e'negura Jekopu'a ontahi'neno, anahu kea hu'ne.

33 Všed tedy Lában do stanu Jákobova, a do stanu Líe, a do stanu obou děvek, nic nenalezl. A vyšed z stanu Líe, všel do stanu Ráchel.

Lebani'a, Jekopu seli nompi ome agafa huno hakreteno, Lia seli nompi ome keteno, tare eri'za a' tremokizni seli nompi keme viana onke'ne. Anantera Lia seli nona atreno Resoli seli nompi umareri'ne.

34 Ráchel pak vzavši modly, vložila je pod sedlo, kteréž na velbloudu bývá, a sedla na ně. I přemetal Lában všecken stan, ale nic nenalezl.

Resoli'a ana havi anumza erino vuno kemorimofo agofetu ante'za nemaniza tra'mofo agu'afinka ome anteteno, agofetu manino rentrako hu'ne. Hagi Lebani'a hakreno vano hiana keno eri fore osu'ne.

35 A ona řekla otci svému: Nechť to není proti mysli, pane můj, že nemohu povstati proti tobě; nebo vedlé běhu ženského nyní mi se přihodilo. A všecko přehledav, nenalezl modl.

Resoli'a amanage huno nefana asami'ne, O'maotisnua zankura ranimoka kea onasuo, ika kri'ma enerua kna ege'na mani'noe. Lebani'a maka zampina hakreno keno eviana ana havi anumzama'a kefore osu'ne.

36 Protož rozhněvav se Jákob, tuze se domlouval na Lábana. I odpověděl Jákob, a řekl Lábanovi: Jaké jest přestoupení mé? Jaký hřích můj, že rozpáliv se, honíš mne?

Jekopuna asi vazigeno ke ha' Lebanina renteno, Lebaninkura amanage hu'ne, Nagra mago zanka'a eri haviza hu'nogenka amanahura nehano? Naza mago havizana hugante'nogenka navaririnka ne-enka, haha'ene kea hunenantane?

37 Nu již jsi přemetal všecky mé věci, a cos nalezl ze všech věcí domu svého? Polož teď před bratřími mými a bratřími svými, nechť rozeznají mezi námi dvěma.

Nagri feno zama re'nanana, naza magora kagri zana nonka'afintira eri'na e'nogenka hakrenka erifore hane? Hakrenkama erifore hu'nenunka, tavufi eri atru hugeta, nagri vahe'ene, kagri vahe enena negeta eri fatgo ha'mneno.

38 Byl jsem již dvadceti let s tebou; ovce tvé ani kozy tvé nikdy nezmetaly; a skopců stáda tvého nejedl jsem.

Hagi 20'a kafumofo agu'afima eri'za erigante'noana a' sipisipimo'o, a' mememo'o magore huno anentara kase havizana, nosige'na ve sipisipi afu zagaka'afintira magore hu'na ahena one'noe.

39 Co od zvěři roztrháno, toho jsem neodvodil tobě; sám jsem tu škodu nahražoval, a ty jsi z ruky mé vyhledával toho, jako i toho, co bylo ukradeno ve dne aneb v noci.

Hanki afi zagamo'ma afu'zagama aheno nege'na, kagrira eme onkasami'na, ferupi kenagepi afu'zagafinti kumazafa sazage'na, nona'a nagra'a suampinti avre'na kegina ka'afi eme antetere hu'noe.

40 Bývalo tak, že ve dne trápilo mne horko, a v noci mráz, tak že odcházel i sen můj od očí mých.

Ana nehu'na zage knafina zage hara tusiza huno nave'nesigeno, kenagera tusiza huno zasimo'a nazeri kragenefege'na, magore hu'na navura mase so'e hutere osu'noe.

41 Již dvadceti let, jakž jsem v domě tvém; sloužil jsem tobě čtrnácte let za dvě dcery tvé, a šest let za dobytek tvůj, a změnils mzdu mou na desetkrát.

Hagi nagra kagri nompina e'inahu zana 20'a zagegafu hu'noe. Nagra 14ni'a zagegfufi tarega mofaka'ama eri'nakura eri'zana eri'noe. 6si'a kafufina afu'zagaka'ama kegava hu eri'za eri'noe. Ana nehugenka mizani'a 10ni'a zupa eri fenka anaga hu'nane.

42 A kdyby Bůh otce mého, Bůh Abrahamův, a strach Izákův nebyl se mnou, jistě bys ty byl nyní pustil mne prázdného; ale trápení mé, a práci rukou mých viděl Bůh, protož tě pominulé noci trestal.

Hianagi nenageho Abrahamu Anumzama, nafa'nia Aisaki'ma koro hunenteno mono'ma hunentea Anumzamo'ma nagranema omani'nesina, antahuana kagra menina naza navapa hunantanke'na osine. Hianagi narimpa knazampi mani'noa zane hanave eri'zama eri'noa zanena Anumzamo'a nenageno, kenagera hanavetino nanekea eme hugantene.

43 Odpovídaje pak Lában, dí Jákobovi: Dcery tyto jsou dcery mé a synové tito jsou synové moji, i dobytek tento můj dobytek jest, ano cokoli vidíš, mé jest; ale což mám již učiniti dcerám těmto svým aneb synům jich, kteréž zrodily?

Lebani'a ke nona amanage huno Jekopuna asmi'ne, Tare mofatrena nagri mofatre mani'na'e. Hanki mofavre zaga nagri mofavre zage, afu'zaga nagri afu'zage, maka zama neganana nagrike zane. Hianagi mofatreni'ane mofavrema kase zamante'na'ana menina nagra inankna huzmantegahue?

44 Protož poď, vejděme v smlouvu já a ty, aby byla na svědectví mezi mnou a tebou.

E'ina hu'negu menina egeta, naneke huvempa huteta, have zogita emeri atru huntesukeno amu'nonti'afi me'nena, henka ama ana avamezama negenuta'a, amama huhagerafu'a zankura tagesa antahitere hugahu'e.

45 Tedy Jákob vzal kámen, a postavil jej vzhůru na znamení.

Jekopu'a mago avame'za za'za have ome erino anante retrureno asenenteno,

46 A řekl bratřím svým: Nasbírejte kamení. A nabravše kamení, udělali hromadu, a jedli tu na té hromadě.

naga'a ke hige'za mago'ene havea eri'za anante kevu vazintete'za, ana have kevumofo tvaonte kave ne'naze.

47 I nazval ji Lában Jegar Sahadutha, a Jákob nazval ji Gál Ed.

Lebani'a ana havemofo agi'a Jegar-sahaduta'e huno Aramea kefina nehuno, Ama have atrumo huragesa hugahie huno ante'ne. Hianagi Jekopu'a Hibru kefina Galitie huno agi'a nenteno, ama have atrumo hu tagesa hugahie huno ante'ne.

48 Nebo řekl Lában: Tato hromada nechžť jest svědkem od dnešku mezi mnou a tebou. Protož nazval jméno její Gál Ed,

Lebani'a amanage hu'ne, amama eritru hu'a havemo menina avame'za amu'nonti'afina megahie. Hu'ne nehu'ne ana havemofo agi'a Galitie hu'ne ante'na'e.

49 A Mispah; nebo řekl Lában: Nechať Hospodin hledí na mne a na tebe, když se rozejdeme od sebe.

Ete mago agi'a Mizpae hu'ne ante'na'e. Lebani'a amanage hu'ne. Tagra afete mani'neta oge age osuta mani'neta maka avu'ava'ma hanu'ana, Ra Anumzamo agrake tagegahie.

50 Jestliže bys trápil dcery mé, a uvedl bys jiné ženy na dcery mé, žádného člověka není s námi; hlediž, Bůh jest svědek mezi mnou a tebou.

Hagi kagrama mofa'nimokizni hazenke ati zanamige, mago ru a'ne erige hananana, amunonti'afina magora vahera omani'nazanki Anumzamo agrake tagegahie.

51 A řekl ještě Lában Jákobovi: Aj, hromada tato, a aj, sloup, kterýž jsem postavil mezi sebou a tebou,

Lebani'a mago'ene Jekopuna anage huno asami'ne, Antahio, za'za havema asento'a negenka, amama oti'no'a amu'nontiafima eri atru hu'a havea ko.

52 Svědkem ať jest hromada tato, svědkem také sloup tento, já že nepůjdu dále k tobě za hromadu tuto, a ty tolikéž že nepůjdeš dále ke mně za hromadu tuto a sloup tento, k činění zlého.

Amama mani'neta huvempa huta asento'a havemo, amu'nontiafi me'nena, nagra ama ana havea agatere'na krimpa eri haviza hu'zana osugahue. Hagi kagra eri atru hunto'a havene, asento'a havene agaterenka narimpa eri havizana osuo.

53 Bůh Abrahamův, a Bůh Náchorův, Bůh otce jejich nechť soudí mezi námi. Přisáhl tedy Jákob skrze strach otce svého Izáka.

Hagi Abrahamu Anumzane, Nahori Anumzane, neznafa Anumzamo amu'nontiafina refko hurantegahie. Hagi Jekopu'a nefa Aisaki'ma koro hunenteno mono'ma hunentea Anumzamofonte huvempa hu'ne.

54 Nabil také Jákob hovad na té hoře, a pozval bratří svých, aby hodovali; i hodovali a zůstali přes noc na též hoře.

Jekopu'a e'i ana agonafi Kresramana vu ne'za kreno Anumzamofontega ofa hunenteno naga'a zamagi hutru hige'za nete'za, ana agonafi mase'naze.

55 I vstal Lában velmi ráno, a políbiv synů svých a dcer svých, požehnal jich; i odšel a navrátil se k místu svému.

Lebani'a nanterame otino mofatrema'ane, agehe'ine nezmavatagino zamantako nehuno, asomu ke huzmante'ne. Ana huteno, Lebani'a kuma'arega ete vu'ne.