Job 37
1 Da, od toga i moje srce drhti i s mjesta svoga iskočiti hoće.
Takéť se i nad tím děsí srdce mé, až se pohybuje z místa svého.
2 Čujte, čujte gromor glasa njegova, tutnjavu što mu iz usta izlazi.
Poslouchejte pilně hřmotného hlasu jeho, a zvuku z úst jeho pocházejícího.
3 Gle, munja lijeće preko cijelog neba - i sijevne blijesak s kraja na kraj zemlje -
Pode všecka nebesa jej rozprostírá, a světlo své k krajům země.
4 iza nje silan jedan glas se ori: to On gromori glasom veličajnim. Munje mu lete, nitko ih ne priječi, tek što mu je glas jednom odjeknuo.
Za nímž zvučí hlukem, a hřímá hlasem důstojnosti své, aniž mešká s jinými věcmi, když se slýchá hlas jeho.
5 Da, Bog gromori glasom veličajnim, djela velebna, neshvatljiva stvara.
Bůh silný hřímá hlasem svým předivně, činí veliké věci, a však nemůžeme rozuměti, jak.
6 Kad snijegu kaže: 'Zasniježi po zemlji!' i pljuskovima: 'Zapljuštite silno!'
Sněhu zajisté říká: Buď na zemi, tolikéž pršce dešťové, ano i přívalu násilnému.
7 svakom čovjeku zapečati ruke da svi njegovo upoznaju djelo.
Zavírá ruku všelikého člověka, aby žádný z lidí nemohl konati díla svého.
8 U brlog se tad zvijeri sve uvuku i na svojem se šćućure ležaju.
Tehdáž i zvěř vchází do skrýše, a v peleších svých obývá.
9 S južne se strane podiže oluja, a studen vjetri sjeverni donose.
Z skrýše vychází vichřice, a od půlnoční strany zima.
10 Već led od daha Božjega nastaje i vodena se kruti površina.
Dchnutím Bůh silný dává mráz, až se široké vody zavírají.
11 I opet vodom puni on oblake, i sijevat' stanu oblaci munjama;
Také i při svlažování země pohybuje oblakem, a rozhání mračno světlem svým.
12 kruže posvuda po volji njegovoj, što im naloži, to će izvršiti na licu cijelog kruga zemaljskoga.
A tentýž sem i tam obrací se moudrostí jeho, aby činil, což by mu koli přikázal na tváři okršlku zemského.
13 Šalje ih - ili da kazni narode, ili da ih milosrđem obdari.
Buď k trestání, neb pro zemi svou, buď k prokazování dobrotivosti, spraví to, že se postaví.
14 Poslušaj ovo, Jobe, umiri se i promotri djela Božja čudesna.
Pozorujž toho, Jobe, zastav se a podívej se divům Boha silného.
15 Znaš li kako Bog njima zapovijeda, kako munju iz oblaka svog pušta?
Víš-li, kdy Bůh ukládá co o těch věcech, aneb kdy chce osvěcovati světlem oblaky své?
16 Znaš li o čem vise gore oblaci? Čudesna to su znanja savršenog.
Znáš-li, jak se vznášejí oblakové, a jiné divy dokonalého v uměních?
17 Kako ti gore od žege haljine u južnom vjetru kad zemlja obamre?
A že tě roucho tvé zahřívati bude, když Bůh zemi pokojnou činí větry poledními?
18 Zar si nebesa s njim ti razapeo, čvrsta poput ogledala livenog?
Roztahoval-li jsi s ním nebesa trvánlivá, k zrcadlu slitému podobná?
19 DÓe naputi me što da mu kažemo: zbog tmine se ne snalazimo više.
Poukaž nám, co bychom řekli jemu; nebo nemůžeme ani řeči zpořádati pro temnost.
20 Zar ćeš mu reći: 'Hoću govoriti'? Ili na propast vlastitu pristati?
Zdaž jemu kdo oznámí, co bych já mluvil? Pakli by kdo za mne mluvil, jistě že by byl sehlcen.
21 Tko, dakle, može u svjetlost gledati na nebesima što se sja blistavo kada oblake rastjeraju vjetri?
Ano nyní nemohou patřiti lidé na světlo, když jest jasné na oblacích, když je vítr prochází a vyčišťuje,
22 Sa sjevera k'o zlato je bljesnulo: veličanstvom strašnim Bog se odjenu!
Od půlnoční strany s jasnem jako zlato přicházeje, ale v Bohu hroznější jest sláva.
23 Da, Svesilnog doseći ne možemo, neizmjeran je u moći i sudu, velik u pravdi, nikog on ne tlači.
Všemohoucí, jehož vystihnouti nemůžeme, ač jest veliký v moci, však soudem a přísnou spravedlností netrápí.
24 Zato ljudi svi neka ga se boje! Na mudrost oholu on i ne gleda!”
Protož bojí se ho lidé; neohlédá se na žádného z těch, kdož jsou moudrého srdce.
