Job 27

1 Job nastavi svoju besjedu i reče:

Potom dále Job vedl řeč svou a řekl:

2 “Živoga mi Boga što mi pravdu krati i Svesilnog koji dušu mi zagorča:

Živť jest Bůh silný, kterýž zavrhl při mou, a Všemohoucí, kterýž hořkostí naplnil duši mou,

3 sve dok duha moga bude još u meni, dok mi dah Božji u nosnicama bude,

Že nikoli, dokudž duše má ve mně bude a duch Boží v chřípích mých,

4 usne moje neće izustiti zloću niti će laž kakva doći na moj jezik.

Nebudou mluviti rtové moji nepravosti, a jazyk můj vynášeti lsti.

5 Daleko od mene da vam dadem pravo, nedužnost svoju do zadnjeg daha branim.

Odstup ode mne, abych vás za spravedlivé vysvědčil; dokudž dýchati budu, neodložím upřímosti své od sebe.

6 Pravde svoje ja se držim, ne puštam je; zbog mojih me dana srce korit' neće.

Spravedlnosti své držím se, aniž se jí pustím; nezahanbíť mne srdce mé nikdy.

7 Neka mi dušmana kob opakog snađe, a mog protivnika udes bezbožnikov!

Bude jako bezbožník nepřítel můj, a povstávající proti mně jako nešlechetník.

8 Čemu se nadati može kad vapije i kada uzdiže k Bogu dušu svoju?

Nebo jaká jest naděje pokrytce, by pak lakoměl, když Bůh vytrhne duši jeho?

9 Hoće li čuti Bog njegove krikove kada se na njega obori nevolja?

Zdaliž volání jeho vyslyší Bůh silný, když na něj přijde ssoužení?

10 Zar će se radovat' on u Svesilnome, zar će Boga svakog časa zazivati?

Zdaliž v Všemohoucím kochati se bude? Bude-liž vzývati Boha každého času?

11 Ali Božju ruku ja ću vam pokazat' i neću vam sakrit namjere Svesilnog.

Ale já učím vás, v kázni Boha silného jsa, a jak se mám k Všemohoucímu, netajím.

12 Eto, sve ste sami mogli to vidjeti, što se onda u ispraznosti gubite?”

Aj, vy všickni to vidíte, pročež vždy tedy takovou marnost vynášíte?

13 “Ovu sudbu Bog dosuđuje opakom, ovo baštini silnik od Svemogućeg.

Ten má podíl člověk bezbožný u Boha silného, a to dědictví ukrutníci od Všemohoucího přijímají:

14 Ima li sinova mnogo, mač ih čeka, a porod mu neće imat' dosta kruha.

Rozmnoží-li se synové jeho, rozmnoží se pod meč, a rodina jeho nenasytí se chlebem.

15 Smrt će sahranit' preživjele njegove i udovice ih oplakivat neće.

Pozůstalí po něm v smrti pohřbeni budou, a vdovy jeho nebudou ho plakati.

16 Ako i srebra k'o praha nagomila, ako i nakupi haljina k'o blata,

Nashromáždí-li jako prachu stříbra, a jako bláta najedná-li šatů:

17 nek' ih skuplja, odjenut će ih pravednik, ljudi će nedužni podijeliti srebro.

Co najedná, to spravedlivý obleče, a stříbro nevinný rozdělí.

18 Od paučine je kuću sagradio, kolibicu kakvu sebi diže čuvar:

Vystaví-li jako Arktura dům svůj, bude však jako bouda, kterouž udělal strážný.

19 bogat je legao, al' po posljednji put; kad oči otvori, ničeg više nema.

Bohatý když umře, nebude pochován; pohledí někdo, anť ho není.

20 Usred bijela dana strava ga spopada, noću ga oluja zgrabi i odnese.

Postihnou jej hrůzy jako vody, v noci kradmo zachvátí ho vicher.

21 Istočni ga vjetar digne i odvuče, daleko ga baca od njegova mjesta.

Pochytí jej východní vítr, a odejde, nebo vichřicí uchvátí jej z místa jeho.

22 Bez milosti njime vitla on posvuda, dok mu ovaj kuša umaći iz ruke.

Takové věci na něj dopustí Bůh bez lítosti, ačkoli před rukou jeho prudce utíkati bude.

23 Rukama plješću nad njegovom propašću i zvižde na njega kamo god došao.

Tleskne nad ním každý rukama svýma, a ckáti bude z místa svého.