Job 13
1 Očima svojim sve to ja vidjeh, ušima svojim čuh i razumjeh.
Aj, všecko to vidělo oko mé, slyšelo ucho mé, a srozumělo tomu.
2 Sve što vi znate znadem to i ja, ni u čemu od vas gori nisam.
Jakož vy znáte to, znám i já, nejsem zpozdilejší než vy.
3 Zato, zborit' moram sa Svesilnim, pred Bogom svoj razlog izložiti.
Jistě žeť já s Všemohoucím mluviti, a s Bohem silným o svou při jednati budu.
4 Jer, kovači laži vi ste pravi, i svi ste vi zaludni liječnici!
Nebo vy jste skladatelé lži, a lékaři marní všickni vy.
5 Kada biste bar znali šutjeti, mudrost biste svoju pokazali!
Ó kdybyste aspoň mlčeli, a bylo by vám to za moudrost.
6 Dokaze mi ipak poslušajte, razlog mojih usana počujte.
Slyštež medle odpory mé, a důvodů rtů mých pozorujte.
7 Zar zbog Boga govorite laži, zar zbog njega riječi te prijevarne?
Zdali zastávajíce Boha silného, mluviti máte nepravost? Aneb za něho mluviti máte lest?
8 Zar biste pristrano branit' htjeli Boga, zar biste mu htjeli biti odvjetnici?
Zdaliž osobu jeho přijímati budete, a o Boha silného se zasazovati?
9 Zar bi dobro bilo da vas on ispita? Zar biste ga obmanuli k'o čovjeka?
Zdaž vám to k dobrému bude, když na průbu vezme vás, že jakož člověk oklamán bývá, oklamati jej chcete?
10 Kaznom preteškom on bi vas pokarao poradi potajne vaše pristranosti.
V pravdě žeť vám přísně domlouvati bude, budete-li povrchně osoby jeho šetřiti.
11 Zar vas veličanstvo njegovo ne plaši i zar vas od njega užas ne spopada?
Což ani důstojnost jeho vás nepředěšuje, ani strach jeho nepřikvačuje vás?
12 Razlozi su vam od pepela izreke, obrana je vaša obrana od blata.
Všecka vzácnost vaše podobná jest popelu, a hromadám bláta vyvýšení vaše.
13 Umuknite sada! Dajte da govorim, pa neka me poslije snađe što mu drago.
Postrptež mne, nechať já mluvím, přiď na mne cokoli.
14 Zar da meso svoje sam kidam zubima? Da svojom rukom život upropašćujem?
Pročež bych trhati měl maso své zuby svými, a duši svou klásti v ruku svou?
15 On me ubit' može: nade druge nemam već da pred njim svoje držanje opravdam.
By mne i zabil, což bych v něho nedoufal? A však cesty své před oblíčej jeho předložím.
16 I to je već zalog mojega spasenja, jer bezbožnik preda nj ne može stupiti.
Onť sám jest spasení mé; nebo před oblíčej jeho pokrytec nepřijde.
17 Pažljivo mi riječi poslušajte, nek' vam prodre u uši besjeda.
Poslouchejte pilně řeči mé, a zprávu mou pusťte v uši své.
18 Gle: ja sam pripremio parnicu, jer u svoje sam pravo uvjeren.
Aj, jižť začínám pře své vésti, vím, že zůstanu spravedliv.
19 Tko se sa mnom hoće parničiti? - Umuknut ću potom te izdahnut'.
Kdo jest, ješto by mi odpíral, tak abych nyní umlknouti a umříti musil?
20 Dvije mi molbe samo ne uskrati da se od tvog lica ne sakrivam:
Toliko té dvoji věci, ó Bože, nečiň mi, a tehdy před tváří tvou nebudu se skrývati:
21 digni s mene tešku svoju ruku i užasom svojim ne straši me.
Ruku svou vzdal ode mne, a hrůza tvá nechť mne neděsí.
22 Tada me pitaj, a ja ću odgovarat'; ili ja da pitam, ti da odgovaraš.
Zatím povolej mne, a buduť odpovídati; aneb nechať já mluvím, a odpovídej mi.
23 Koliko počinih prijestupa i grijeha? Prekršaj mi moj pokaži i krivicu.
Jak mnoho jest mých nepravostí a hříchů? Přestoupení mé a hřích můj ukaž mi.
24 Zašto lice svoje kriješ sad od mene, zašto u meni vidiš neprijatelja?
Proč tvář svou skrýváš, a pokládáš mne sobě za nepřítele?
25 Zašto strahom mučiš list vjetrom progonjen, zašto se na suhu obaraš slamčicu?
Zdaliž list větrem se zmítající potříti chceš, a stéblo suché stihati budeš?
26 O ti, koji mi gorke pišeš presude i teretiš mene grijesima mladosti,
Že zapisuješ proti mně hořkosti, a dáváš mi v dědictví nepravosti mladosti mé,
27 koji si mi noge u klade sapeo i koji bdiš nad svakim mojim korakom i tragove stopa mojih ispituješ!
A dáváš do klady nohy mé, a šetříš všech stezek mých, na paty noh mých našlapuješ;
28 Život mi se k'o trulo drvo raspada, k'o haljina što je moljci izjedaju!
Ješto člověk jako hnis kazí se, a jako roucho, kteréž jí mol.
