Лука 15
1 А всичките бирници и грешници се приближаваха при Него да Го слушат.
Přibližovali se pak k němu všickni publikáni a hříšníci, aby ho slyšeli.
2 А фарисеите и книжниците роптаеха, казвайки: Тоя приема грешниците и яде с тях.
I reptali farizeové a zákonníci, řkouce: Tento hříšníky přijímá, a jí s nimi.
3 И Той им изговори тая притча, като каза:
I pověděl jim podobenství toto, řka:
4 Кой от вас, ако има сто овце, и му се изгуби една от тях, не оставя деветдесетте и девет в пустинята, и не отива след изгубената докле я намери?
Kdyby někdo z vás měl sto ovec, a ztratil by jednu z nich, zdaliž by nenechal devadesáti devíti na poušti, a nešel k té, kteráž zahynula, až by i nalezl ji?
5 И като я намери, вдига я на рамената си радостен.
A nalezna, vložil by na ramena svá s radostí.
6 И като си дойде у дома, свиква приятелите си и съседите си и им казва: Радвайте се с мене, че си намерих изгубената овца.
A přijda domů, svolal by přátely a sousedy, řka jim: Spolu radujte se se mnou, nebo jsem nalezl ovci svou, kteráž byla zahynula.
7 Казвам ви, че също така ще има повече радост на небето за един грешник, който се кае, нежели за деветдесет и девет праведници, които нямат нужда от покаяние.
Pravímť vám, že tak jest radost v nebi nad jedním hříšníkem pokání činícím větší, než nad devadesáti devíti spravedlivými, kteříž nepotřebují pokání.
8 Или коя жена, ако има десет драхми, и изгуби една драхма, не запаля светило, не помита къщата, и не търси грижливо докле я намери?
Aneb žena některá mající grošů deset, ztratila-li by jeden groš, zdaliž nezažže svíce, a nemete domu, a nehledá pilně, dokudž nenalezne?
9 И като я намери, свиква приятелките и съседките си и казва: Радвайте се с мене, защото намерих драхмата, която бях изгубила.
A když nalezne, svolá přítelkyně a sousedy, řkuci: Spolu radujte se se mnou, nebo jsem nalezla groš, kterýž jsem byla ztratila.
10 Също така, казвам ви, има радост пред Божите ангели за един грешник, който се кае.
Takť, pravím vám, že jest radost před anděly Božími nad jedním hříšníkem pokání činícím.
11 Каза още: Някой си човек имаше двама сина.
Řekl také: Člověk jeden měl dva syny.
12 И по-младият от тях рече на баща си: Тате, дай ми дела, който ми се пада от имота. И той им раздели имота.
Z nichž mladší řekl otci: Otče, dej mi díl statku, kterýž mně náleží. I rozdělil jim statek.
13 И не след много дни по-младият син си събра всичко и отиде в далечна страна, и там разпиля имота си с разпуснатия си живот.
A po nemnohých dnech, shromáždiv všecko mladší ten syn, odšel do daleké krajiny, a tam rozmrhal statek svůj, byv prostopašně živ.
14 И като иждиви всичко, настана голям глад в оная страна; и той изпадна в лишение.
A když všecko utratil, stal se hlad veliký v krajině té, a on počal nouzi trpěti.
15 И отиде да се пристави на един от гражданите на оная страна, който го прати на полетата си да пасе свини.
I všed, přídržel se jednoho měštěnína krajiny té; a on jej poslal na pole své, aby pásl vepře.
16 И желаеше да се насити с рошковите, от които ядяха свините; но никой не му даваше.
I žádal nasytiti břicho své mlátem, kteréž svině jedly, ale žádný nedával jemu.
17 А като дойде на себе си, рече: Колко наемници на баща ми имат излишьк от хляб, а пък аз умирам от глад!
Přišed pak sám k sobě, řekl: Jak mnozí nájemníci u otce mého hojnost mají chleba, a já hladem mru!
18 Ще стана да ида при баща си и ще му река: Тате, съгреших против небето и пред тебе;
Vstana, půjdu k otci svému, a dím jemu: Otče, zhřešil jsem proti nebi a před tebou,
19 не съм вече достоен да се наричам твой син; направи ме като един от наемниците си.
Aniž jsem hoden více slouti synem tvým. Učiň mne jako jednoho z nájemníků svých.
20 И стана и дойде при баща си. А когато бе още далеч, видя го баща му, смили се, и като се завтече, хвърли се на врата му и го целуваше.
I vstav, šel k otci svému. A když ještě opodál byl, uzřel jej otec jeho, a milosrdenstvím byv hnut, přiběh, padl na šíji jeho, a políbil ho.
21 Рече му синът: Тате, съгреших против небето и пред тебе; не съм достоен да се наричам твой син.
I řekl jemu syn: Otče, zhřešil jsem proti nebi a před tebou, aniž jsem hoden více slouti synem tvým.
22 Но бащата рече на слугите си: Скоро изнесете най-хубавата премяна и облечете го, и турете пръстен на ръката му и обуща на нозете му;
I řekl otec služebníkům svým: Přineste to roucho první, a oblecte jej, a dejte prsten na ruku jeho a obuv na nohy.
23 докарайте угоеното теле и го заколете и нека ядем и се веселим;
A přivedouce to tele tučné, zabíte, a hodujíce, buďme veseli.
24 защото този мой син бе мъртъв, и оживя, изгубен бе, и се намери. И почнаха да се веселят.
Nebo tento syn můj byl umřel, a zase ožil; byl zahynul, a nalezen jest. I počali veseli býti.
25 А по-старият му син беше на нивата; и като си идеше и се приближи до къщата, чу песни и игри.
Byl pak syn jeho starší na poli. A jda, když se přibližoval k domu, uslyšel zpívání a hluk veselících se.
26 И повика един от слугите и попита, що е това.
I povolav jednoho z služebníků, otázal se, co by to bylo.
27 А той му рече: Брат ти си дойде и баща ти закла угоеното теле, защото го прие здрав.
A on řekl jemu: Bratr tvůj přišel, i zabil otec tvůj tučné tele, že ho zdravého přijal.
28 И той се разсърди и не искаше да влезе и баща му излезе и го молеше.
I rozhněval se, a nechtěl vjíti. Otec pak jeho vyšed, prosil ho.
29 А той в отговор рече на баща си: Ето, толкова години ти работя, и никога не съм престъпил някоя твоя заповед; но пак на мене нито яре не си дал някога да се повеселя с приятелите си;
A on odpověděv, řekl otci: Aj, tolik let sloužím tobě, a nikdy jsem přikázaní tvého nepřestoupil, a však nikdy jsi mi nedal kozelce, abych s přátely svými vesel pobyl.
30 а щом си дойде този твой син, който изпояде имота ти с блудниците, за него си заклал угоеното теле.
Ale když syn tvůj tento, kterýž prožral statek tvůj s nevěstkami, přišel, zabils jemu to tele tučné.
31 А той му каза: Синко ти си винаги с мене, и всичко мое твое е.
A on řekl jemu: Synu, ty vždycky se mnou jsi, a všecky věci mé jsou tvé.
32 Но прилично беше да се развеселим и да се зарадваме; защото този твой брат бе мъртъв, и оживя, и изгубен бе, и се намери.
Ale veseliti a radovati se náleželo. Nebo bratr tvůj tento byl umřel, a zase ožil; zahynul byl, a nalezen jest.
