Йов 6
1 А Иов в отговор рече:
Odpovídaje pak Job, řekl:
2 Дано само би се претеглила моята печал, И злополуката ми да би се турила срещу нея на везните!
Ó kdyby pilně zváženo bylo hořekování mé, a bída má na váze aby spolu vyzdvižena byla.
3 Понеже сега би била по-тежка от морския пясък; Затова думите ми са били необмислени.
Jistě že by se nad písek mořský těžší ukázala, pročež mi se i slov nedostává.
4 Защото стрелите на Всемогъщия са вътре в мене, Чиято отрова духът ми изпива; Божиите ужаси се опълчват против мене.
Nebo střely Všemohoucího vězí ve mně, jejichž jed vysušil ducha mého, a hrůzy Boží bojují proti mně.
5 Реве ли дивият осел, когато има трева? Или мучи ли волът при яслите?
Zdaliž řve divoký osel nad mladistvou travou? Řve-liž vůl nad picí svou?
6 Яде ли се блудкавото без сол? Или има ли вкус в белтъка на яйцето?
Zdaliž jedí to, což neslaného jest, bez soli? Jest-liž chut v věci slzké?
7 Душата ми се отвращава да ги допре; Те ми станаха като омразно ястие.
Ach, kterýchž se ostýchala dotknouti duše má, ty jsou již bolesti těla mého.
8 Дано получех това, което прося, И Бог да ми дадеше онова, за което копнея!
Ó by se naplnila žádost má, a aby to, čehož očekávám, dal Bůh,
9 Да благоволеше Бог да ме погуби, Да пуснеше ръката Си та ме посече!
Totiž, aby se líbilo Bohu setříti mne, vztáhnouti ruku svou, a zahladiti mne.
10 Но, това ще ми бъда за утеха, (Да! ще се утвърдя всред скръб, която не ме жали). Че аз не утаих думите на Светия.
Neboť mám ještě, čím bych se potěšoval, (ačkoli hořím bolestí, aniž mne Bůh co lituje), že jsem netajil řečí Nejsvětějšího.
11 Каква е силата та да чакам? И каква е сетнината ми та да издържа?
Nebo jaká jest síla má, abych potrvati mohl? Aneb jaký konec můj, abych prodlel života svého?
12 Силата ми сила каменна ли е? Или месата ми са медни?
Zdali síla má jest síla kamenná? Zdali tělo mé ocelivé?
13 Не изчезна ли в мене помощта ми? И не отдалечи ли се от мене избавлението?
Zdaliž pak obrany mé není při mně? Aneb zdravý soud vzdálen jest ode mne,
14 На оскърбения трябва да се покаже съжаление от приятеля му, Даже ако той е оставил страха от Всемогъщия.
Proti tomu, jehož lítostivost k bližnímu mizí, a kterýž bázeň Všemohoucího opustil?
15 Братята ми ме измамиха като поток; Преминаха като течение на потоци,
Bratří moji zmýlili mne jako potok, pominuli jako prudcí potokové,
16 Които се мътят от леда, И в които се топи снегът;
Kteříž kalní bývají od ledu, a v nichž se kryje sníh.
17 Когато се стоплят изчезват; Когато настане топлина изгубват се от мястото си;
V čas horka vysychají; když sucho bývá, mizejí z místa svého.
18 Керваните, като следват по криволиченията им, Пристигат в пустота и се губят;
Sem i tam roztěkají se od toku svého obecného, v nic se obracejí a hynou.
19 Теманските кервани прегледваха; Шевските пътници ги очакваха;
To vidouce houfové jdoucích z Tema, zástupové Sabejských, jenž naději měli v nich,
20 Излъгаха се в надеждата си; Дойдоха там и се посрамиха;
Zastyděli se, že v nich doufali; nebo přišedše až k nim, oklamáni jsou.
21 Сега и вие сте така никакви; Видяхте ужас, и се уплашихте.
Tak zajisté i vy byvše, nejste; vidouce potření mé, děsíte se.
22 Рекох ли аз: Донесете ми? Или: Дайте ми подарък от имота си?
Zdali jsem řekl: Přineste mi, aneb z zboží svého udělte darů pro mne?
23 Или: Отървете ме от ръката на неприятеля? Или: Откупете ме от ръката на насилниците?
Aneb: Vysvoboďte mne z ruky nepřítele, a z ruky násilníků vykupte mne?
24 Научете ме, и аз ще млъкна; И покажете ми в що съм съгрешил.
Poučte mne, a budu mlčeti, a v čem bych bloudil, poslužte mi k srozumění.
25 Колко са силни справедливите думи! Но вашите доводи що изобличават?
Ó jak jsou pronikavé řeči upřímé! Ale co vzdělá obviňování vaše?
26 Мислите ли да изобличите думи, Когато думите на човек окаян са като вятър?
Zdali jen z slov mne viniti myslíte, a převívati řeči choulostivého?
27 Наистина вие бихте впримчили сирачето, Бихте копали яма на неприятеля си.
Také i na sirotka se obořujete, anobrž jámu kopáte příteli svému.
28 Сега, прочее, благоволете да ме погледнете, Защото ще стане явно пред вас ако аз лъжа
A protož nyní chtějtež popatřiti na mne, a suďte, klamám-liť před oblíčejem vaším.
29 Повърнете се, моля; нека не става неправда; Да! повърнете се пак; касае се до правдивостта ми.
Napravte se, prosím, nechť není nepravostí; napravte se, pravím, a tak poznáte, žeť jest spravedlnost v té řeči mé.
30 Има ли неправда в езика ми? Не може ли небцето ми да познае лошото?
A jest-li na jazyku mém nepravost, neměl-liž bych, čitedlen býti bíd?
