Йов 21
1 Тогава Иов в отговор рече:
A odpovídaje Job, řekl:
2 Слушайте внимателно говоренето ми, И с това ме утешавайте.
Poslouchejte pilně řeči mé, a bude mi to za potěšení od vás.
3 Потърпете ме, и аз ще говоря; А след като изговоря, присмивайте се.
Postrpte mne, abych i já mluvil, a když odmluvím, posmívejž se.
4 За човека ли се оплаквам аз? А как да се не утесни духът ми?
Zdaliž já před člověkem naříkám? A poněvadž jest proč, jakž nemá býti ssoužen duch můj?
5 Погледнете на мене, и почудете се, И турете ръка на устата си.
Pohleďte na mne, a užasněte se, a položte prst na ústa.
6 Само да си наумя тия въпроси ужасявам се, И трепет обзема снагата ми.
Ano já sám, když rozvažuji své bídy, tedy se děsím, a spopadá tělo mé hrůza.
7 Защо живеят нечестивите, Остаряват; даже стават и много силни.
Proč bezbožní živi jsou, k věku starému přicházejí, též i bohatnou?
8 Чадата им се утвърждават заедно с тях пред лицето им, И внуците им пред очите им.
Símě jejich stálé jest před oblíčejem jejich s nimi, a rodina jejich před očima jejich.
9 Домовете им са свободни от страх; И Божията тояга не е върху тях.
Domové jejich bezpečni jsou před strachem, aniž metla Boží na nich.
10 Говедата им се гонят и не напразно; Юницата им се тели, и не помята.
Býk jejich připouštín bývá, ale ne na prázdno; kráva jejich rodí, a nepotracuje plodu.
11 Пущат чадата си като овце; И децата им скачат.
Vypouštějí jako stádo maličké své, a synové jejich poskakují.
12 Пеят при музиката на тъпанчето и арфата, И веселят се при звука на свирката.
Povyšují hlasu při bubnu a harfě, a veselí se k zvuku muziky.
Tráví v štěstí dny své, a v okamžení do hrobu sstupují. (Sheol h7585)
14 Все пак казват Богу: Оттегли се от нас, Защото не искаме да знаем пътищата Ти.
Kteříž říkají Bohu silnému: Odejdi od nás, nebo známosti cest tvých neoblibujeme.
15 Що е Всемогъщият, та да Му служим? И какво се ползваме, като Го призоваваме?
Kdo jest Všemohoucí, abychom sloužili jemu? A jaký toho zisk, že bychom se modlili jemu?
16 Ето, щастието им не е в тяхна ръка; Далеч да бъде от мене мъдруването на нечестивите!
Ale pohleď, že není v moci jejich štěstí jejich, pročež rada bezbožných vzdálena jest ode mne.
17 Колко често изгасва светилникът на нечестивите, И дохожда бедствието им върху тях! Бог им разпределя болезни в гнева Си.
Èasto-liž svíce bezbožných hasne? Přichází-liž na ně bída jejich? Poděluje-liž je bolestmi Bůh v hněvě svém?
18 Те са като плява пред вятъра, И като прах от плява, който вихрушката отвява.
Bývají-liž jako plevy před větrem, a jako drtiny, kteréž zachvacuje vicher?
19 Думате, Бог пази наказанието на тяхното беззаконие за чадата им. По-добре нека въздаде на сами тях, за да го усещат;
Odkládá-liž Bůh synům bezbožníka nepravost jeho? Odplacuje-liž jemu tak, aby to znáti mohl,
20 Собствените им очи нека видят гибелта им, И сами те нека пият от гнева на Всемогъщия.
A aby viděly oči jeho neštěstí jeho, a prchlivost Všemohoucího že by pil?
21 Защото какво наслаждение от дома си има нечестивият след себе си, Когато се преполови числото на месеците му?
O dům pak jeho po něm jaká jest péče jeho, když počet měsíců jeho bude umenšen?
22 Ще научи ли някой Бога на знание, Тъй като Той съди високите?
Zdali Boha silného kdo učiti bude umění, kterýž sám vysokosti soudí?
23 Един умира в пълно благополучие, Като е във всичко охолен и спокоен;
Tento umírá v síle dokonalosti své, všelijak bezpečný a pokojný.
24 Ребрата му са покрити с тлъстина, И костите му са напоени с мозък.
Prsy jeho plné jsou mléka, a mozk kostí jeho svlažován bývá.
25 А друг умира в душевна горест, Като никога не е ял с весело сърце.
Jiný pak umírá v hořkosti ducha, kterýž nikdy nejídal s potěšením.
26 Заедно лежат в пръстта, И червеи ги покриват.
Jednostejně v prachu lehnou, a červy se rozlezou.
27 Ето, зная мислите ви И хитруванията ви за съсипването ми.
Aj, známť myšlení vaše, a chytrosti, kteréž proti mně neprávě vymýšlíte.
28 Защото думате: Где е къщата на княза? И где е шатърът, гдето живееха нечестивите?
Nebo pravíte: Kde jest dům urozeného? A kde stánek příbytků bezbožných?
29 Не сте ли попитали минаващите през пътя? И не разбирате ли бележитите им примери,
Což jste se netázali jdoucích cestou? Zkušení-liž aspoň jejich nepovolíte,
30 Че нечестивият се пази за ден на погибел, И че в ден на гняв ще бъде закаран?
Že v den neštěstí ochranu mívá bezbožný, v den, pravím, rozhněvání přistřín bývá?
31 Кой ще изяви пред лицето му неговия път? И кой ще му въздаде за онова, което е сторил?
Kdo jemu oznámí zjevně cestu jeho? Aneb za to, co činil, kdo jemu odplatí?
32 Но и той ще бъде донесен в гроба, И ще пази над гробницата си.
A však i on k hrobu vyprovozen bude, a tam zůstane.
33 Буците на долината ще му бъдат леки; И всеки човек ще отиде подир него, Както безбройни са отишли преди него,
Sladnou jemu hrudy údolí, nadto za sebou všecky lidi táhne, těch pak, kteříž ho předešli, není počtu.
34 Как, прочее, ми давате празни утешения, Тъй като в отговорите ви остава само лъжа?
Hle, jak vy mne marně troštujete, nebo v odpovědech vašich nezůstává než faleš.
